Bože můj, právě prožívám třetí den něčeho hrozného. Dalo by se to popsat jako kocovina, ale třídenní? To už je síla. Kdo tuhle hrůzu už zažil, jistě soucítí.
Začalo to nevinně za soumraku v sobotu. Vydali jsme se do Frýdku na koncert Volantu, Vysokého napětí a ještě nějakých kapelek. Vybaveni lahváči jsme s Ladinem usedli do vlaku a nabrali příslušný směr. Cesta plynula příjemně. Po přestupu ve Valašském Meziříčí jsme projížděli nějakými vesničkami a zlatavý mok již nenávratně putoval do záchodové mísy. Přišlo na řadu nějaké víno, to nám dělalo společnost až na místo činu. Radujíc se, že okusíme chuť místního výčepu jsme zasedli a přiťukli si. Byl to hnus. To pivo chutnalo jak med. Avšak mé oko zaměřilo další kamarádku - dokonce místní a to bylo v mém stavu věru důležité. S úsměvem na rtu jsem jí dal koštnout z mého půllitru a z pet-lahve jsme nabídnuli i jejím kamarádkám ten vinný halucinogen. Haha, není nad to, ožrat někoho jiného!
Pak už si pamatuju jen útržkovitě. Na Volanty se pogovalo, podlaha se houpala --- pak zas někdo hrál --- pak jsem seděl na pódiu --- pak hrálo Vysoké napětí --- pak jsem seděl vedle nějaké ošklivé holky a kupoval si pivo. Nakonec se se mnou nějaká holka dokonce rozloučila. Ano, tím příjemnějším způsobem, problém je ten, že ani nevím jak vypadala.
Nakonec jsem procitnul v nějakém lokále, dal si kafe, poslouchali jsme průpovídky nějakého punkera, který přisednul a nakonec se odebrali na cestu domů. Do postele jsem ulehnul kolem 10:00 a než jsem usnul bylo mi dobře. Dneska je úterý a pořád mám kocku. Příště si dám radši rum.