Nevinně to tentokrát nezačalo. Natěšení z toho, že vstup v hodnotě cca 190,- na Plexisy máme zadara (joho, i won), vydali jsme se směr Zlín. La odborně vybral svým chuťovým buňkám nejbližší druh vína a já, znalec krabičáků, držel jsem se raději jeho volby. Věci braly nečekaně rychlý spád a tak jsme po počátečním osvěžení už seděli v autobuse a blížili se k místu činu. Cestou jsme klasicky řešili filmové témata, zpestření jsme také nalezli v rozhovoru opodál sedících EMO holek. Byla to zvláštní cesta. Ve Zlíně jsem byl seznámen s místními kluby a s druhým pivem jsem počal ztrácet sebekontrolu, dlouho se mi nic takového nestalo, jakože myslím tímhle způsobem, říkám že to bylo celé nějaké pošahané.
Když padlo šero, všichni místní cvoci zcvoknou ještě víc, takže jsme se odebrali k Čepkovu. Ještě že to nebylo zas tak daleko. Poseděli jsme před obchodňákem, popili a uzřeli první hlavy s čírama. Byli nějací divní, nebo se nás báli? Protože známky komunikace jevil jen jeden, sice na tom byl hůř než my, ale tak co :) U vstupu jsem se snažil vyběrači vysvětlit že jsem vstup vyhrál na RockMaxu, ale nějak se mu to nezdálo, La mě naštěstí bystře opravil a s RockPortalem už to sedělo, dostali jsme pěkné razítka a jali se poslechu.
Nuže koncert bych popsal asi slovem "V klidu", protože vzpomínek mám míň než těch modráků na nohách. Poznal jsem dokonce i jednu slečnu, která mně zpříjemňovala chvíle pobytu. Škoda že se mi nějak moc nevybavuje, ale z toho jejího úsměvu při pohledu na mě jsem musel vypadat fakt zajímavě.
Dál už fakt nevim, ale zažil jsem něco příšerného. Fakt nechápu co se mohlo stát, ale vzbudil jsem se v nějaké řece, Dřevnici. Mokrý, celý a teplota? Do nuly daleko určitě daleko nebylo. Motal jsem se jak zombie ve městě, které absolutně neznám. Domotal jsem se na nějaké zastávce a řídil se Stanovým moudrem "Ser na to, to zaspíš". A zaspal. Bohužel mě vzbudil příslušník městské policie, žeprý tam spát nesmím. Mokrý, zmrzlý, nasraný jsem vstal, šel za zastávku, přeskočil zábradlí a nepřemýšleje co je za ním spadl jsem do nějaké zahrady, ukryl se pod nějaký beton a spal.
Probuzení nebylo taktéž moc příjemné, protože jsem zjistil, že to nebyl sen a nevím kde jsem. Lidé mě kroutíce hlavou pozorovali, jak se snažím z nějakého záhonku vyškrábat zpátky na zastávku. Po chvíli bloudění jsem zjistil od nějakého strýca čas (něco kolem šesti, jsem raní ptáče, co?) a přibližné souřadnice. Dorazil jsem do záchytného bodu, takzvaného nonstop baru. La klopil piváka a kafe, taktéž celý zničený, byl jsem rád že ho vidím. Pověděl jsem mu můj mokrý příběh a vytáhl z promočené peněženky dvě mokré bankovky, naštěstí se nerozmočily, to se nedá říct o občance. La si mi postěžoval, že ztratil baťoh a mikinu, řeknu vám, že v tu chvíli mě to tak zahřálo, že jsem si ani nedal kafe. Johoho, jsem to svině, ale nebyl jsem na tom tak nejhůř sám :)
Postupně jsme se nějak dohrabali na Vsetín, kde jsme vylovili poslední drobáky, dali si lahváča, cigaretku, jízdenku a jeli domů. La dopad hůř :D