sepsáno někdy v září 2011, bůhví proč nepublikováno
Uříznul jsem si kus vanilkové zmrzliny, polil ji rozmačkanými malinami a na vrch zalil smetanou. Tahle tuková bomba mě vedla k sepsání téměř týdenního válčení na trutnovském Bojišti. Neslibuju žádné hutné recenze ani chválu ve stylu mých retro článků, byl jsem totiž po většinu času totálně v pasti. Vše bylo způsobeno mojí, snad několikaměsíční abstinencí (s asi dvěma výjimkami), což mělo za následek kapitulaci celého mého těla. Tuto kapitulaci zjevně nikdo nechápal, a tak jsem letos místo úsměvu rozdával křečovitý a bezesný výraz.
Středa - příjezd
Jak už bývá zvykem, jezdíme ve středu. Tentokrát autem, což mě sice zklamalo, ale stěžovat si nebudu. Měl jsem zrovna po noční, takže můj denní příděl spánku čítal asi hodinu a půl. V Havířově (?) jsme se spojili ještě s jedním autem a obě osádky zamířily směr Trutnov. Cestou jsem se totálně zmrtvil - samozřejmě za to mohla moje únava. Vůbec si nepamatuju příjezd a ani stavbu stanu, který byl ve finále postaven snad v metrových kopřivách. Vím, že jsme byli na jídlo v klasické hospodě, kde mě obrovským úsměvem vítala stará známá barmanka. Něco jsme pojedli a namísto desítek mi pořád nosila dvanáctky protože jsem prý zdatný pijan (tohle mám jen z doslechu). Mám záblesk i z toho neoficiálního začátku, kdy jsem pobíhal po areálu a nakonec seděl v hospodské stage. Vůbec nevím co tam hrálo. To by byl první den. Docela se divím, že jsem toho zplodil tolik, nato že si pamatuju jen nástup do auta.
Čtvrtek - hvězdy nad hlavou a na pódiu
Ráno bylo ještě docela fajn. Umyl jsem si dokonce zuby. Poprvé a naposledy. Potom jsme se skupinově odebrali na žlutou benzínku, kde jsme byli asi častěji než ve festivalovém areálu. Měli tam totiž pivo za dvacku. Dvanáctku. V areálu byla desítka za třicet. Docela mě v tu dobu sralo, že mám na ruce jen takovou tu látkovou pásku opravňující ke vstupu a všichni ostatní měli i takovou papírovou. Jsem si ji prý v afektu urval. Proč nevím.
Na benzínce jsme toho vypili docela dost a poznali se taky s dost lidma. Nejzajímavější byl asi chlápek s jednou nohou, který k nám došel o berlích. Prý byl včera strašně na sračky a neví kde má stan. Pořád se nás ptal odkud k nám přišel, ale nakonec tam za ním došel jeho kumpán, který vypadal jako nemrtvý.
S mým spolubydlícím Markem jsme se potom vydali shánět lístek. On sháněl. Mně jen chyběla ta papírová mrdka, a to byla docela zásadní chyba. Kokoti u hlavní brány mi ji nechtěli dát. Toto mě strašně kurevsky moc vytočilo. Látkovou mám a papírovou nemám. "Proč by sis ji trhal?" ptal se s debilním úšklebkem osmnáctiletý debil. Pak si mě zavolal nějaký Jackie Chan a čekal jsem, že mě zrube jak psa, ale nakonec zavelel, ať mi ji dají a ať si ji už netrhám.
Jiří Schmitzer
Můj horký favorit. Na pódiu dost perlil, ale sotva jsem na něho dohlédnul. Tak jsem byl v krosu, ale né že bych si nic nepamatoval, zážitek jsem si odnesl. Malý, ale aspoň nějaký.
Iggy Pop
Tady už je to trošku horší. Iggyho pamatuju. Vlnil se po pódiu a skákal mezi lidí. Do mysli se mi totálně zaryl song Search and Destroy. Seděl jsem na bočním srázu společně s jedním známým a pořád se do mě navážela jedna holka. Ani nevím jak vypadala, ani jestli tam vůbec nějaká byla, ale zbaběle jsem utekl. Asi. Asi moc pěkná nebyla.
Visací zámek
Visáči hráli až někdy k půlnoci a mě strašně zaráží, jak jsem na ně mohl být. Až do konce, protože si pamatuju i přídavky. Když jsem si říkal, vidět čtvrteční program a zemřít, nebyl jsem ve finále od pravdy moc daleko.
Pátek - tabu
Pátek je pro mě totální tabu. Buď ten den nebyl vůbec zajímavý, nebo jsem si udržoval hladinu až do sedmi večer. Jediné co vím je jen to, že jsem promokl na kost v totálním šupáku, zmokl mi telefon a udělal pápá, prachy jsem mohl věšet na kolíčky. Po papírkových vstupenkách na ruku další nervový kolaps.
Tata bojs
Na Tata bojs jsem přišel asi někdy v půlce. Zrovna hráli Opakování a já si šel stoupnout do řady na pivo. Stojím tam asi čtvrt hodiny, dojdu na řadu a borec mi říká: "Chceš černé?". "Ne, chci světlé", říkám mu do druhého páru očí někde deset centimetrů vedle od hlavy. Tak prý si mám stoupnout do druhé řady. Logika ještě nezemřela a já si dal černé, abych u Tata bojs stihl ještě pár songů před přídavky. Dobrá šou, škoda že nehráli v noci, ale mohl jsem si noční atmosféru přivodit aspoň pohledem přes to černé pivo.
Locomotive
Jdu si takhle okolo druhé stage a tam vousatý týpek řve: "Tak teď si dáme jednu starší, ale o to sprostější!". A oni to byli Locomotive. Zahráli Vítej v prdeli a vítej v píči a já se pak hned klidil. Do píči. Pak jsem tam byl ještě na Hudbu Praha, ale to se nedá nijak rozepsat. - ono to už bylo asi v sobotu, ale to je fuk.
Monkey Business
Mám je rád, ale jelikož už bylo po desáté a já věděl, že z toho stejně budu hovno mít, šel jsem chrnět
Sobota - den, o kterém nevím, jestli nebyl neděle
V sobotu ráno jsme byli zas na benzínce a dali si dokonce teplé jídlo, namísto párků v rohlíku, kterých jsem po dobu festivalu sežral snad dvacet.
SPS
Hráli dost nových písniček, což mě moc nebralo, ale na závěr si přizvali Štěpána z NVÚ, aby si s nima zapěl Ruskou. Dost pekelný zážitek.
David Evans
Postarší chlapík, sedící sólo na pódiu a hrající svoje country výpalky. Není to tak nudné, jak se může zdát.
Mňága a Žďorp
Tohle potřebuje nějaký komentář? Sice už to nebylo tak kouzelné, jako před dvěma lety, ale i tak jsem si je rád poslechl. Když se nad tím tak zamyslím, tak, i když se hodně věcí zlepšilo, už to nedosahovalo síly těch zážitků z minulých let.
Překvapení, krycí heslo: Kostička
Úplnou náhodou jsem se táhl kolem hlavního pódia a tam si brnká na banko Ivan s Banjo bandem. Strašně mě to potěšilo protože před odjezdem mě strašně sralo, že tam letos hrát nebude. Hrál.
Kryštof
No, pořád nějak nechápu co proti téhle bandě většina účastníků má, když celé publikum bylo z jejich vystoupení totálně odvařené. Póza?
Brian Head Welch
Tenhle frajer mě dost zaujal, jak hudbou, tak myšlenkami. Podle last.fm jsem ho měl za nějakou fetku, kterou vyléčily vyšší mocnosti, hrající křesťanský rock. Když ale před jedním songem začal řvát něco ve smyslu ať jde celé náboženství do píči, pochopil jsem, že něco bude asi jinak. Doporučuju si o něm najít info, popř. nějaké dokumenty. Dost hukot a snad nejenergičtější zážitek. Měl jsem chuť sebou do rytmu mlátit o zem.
The Dhol Foundation
Konečně. Po čtyřech letech jsem je konečně stihnul. Sice ne celý koncert, ale větší část. Miluju je! Měl jsem chuť si vyrvat z uší bubínky a nechat je mi na ně bubnovat!
Neděle - detox
Celou neděli mi bylo strašně zle a celý jsem se třepal. Moje protivná nálada doléhala na všechny, kteří mi cpali všelijaký chlast. Ne nestačilo. Chtěl jsem si lehnout někam do klidu a odpočinout si, ale nešlo to. Zem byla mokrá nebo pochcaná, ve stanu byla výheň dosahující tak padesáti stupňů, v areálu všude plno lidí a zem smrděla po chcankách. Peklo na zemi. Celý areál jsem obešel snad dvacetkrát a nachodil přinejmenším stejný počet kilometrů. Limonáda taky nebyla tak dobrá, jak vypadala. Chtěl jsem být doma v posteli, sledujíc Simpsonovy.
Totální nasazení, Dukla Vozovna, Sunshine, Prago Union (WTF?), Tleskač, E!E, Punk Floid, Volant. To je skromný výběr z kapel, na kterých jsem při mých obchůzkách vydržel minimálně půl hodiny. Třešnička na dortu bylo uskupení Hentai Corporation, jejichž zpěvák předváděl na pódiu neskutečnou, ale fakt neskutečnou šou. Musel žrát snad tunu antidepresiv nebo si něco šlehnout, jinak to fakt nevidím. Doslova epický zážitek na konec. Sbohem Trutnove, jdu spát.
Cesta domů
Konečně. Poslední utrpení. Po příjezdu domů jsem musel jet hned na noční. Špatná volba. Cestou do práce a hlavně zpátky jsem se v několika momentech málem vysekal. Pak už jen tři sladké dny v ráji. Za rok jedu zase.
