Dneska jsem si vzpomněl na zajímavý moment z koncertu NVÚ. Bylo to tuším v eMku, v takovém sklípku. Před malým pódiem vládlo divé pogo a mně tanečníci propinkali až před samotnou kapelu. Na pódiu bylo plno kabelů, svršků, zásuvek a taky odložených piv, což se mi vymstilo. Vlivem dostatečného přísunu tekutin se mi zapletly nohy a já vletěl do všech těch piv, které vychrstly asi do pěti zástrček s aparaturou. No a ono se nic nestalo. Pointa? Punk nikdy nezemře. Jo a pak mi v průběhu koncertu někdo vylil pivo na hlavu. Já si snad na stará kolena vzpomenu i na to, co jsem dělal minulé léto.

I když si v práci na noční nějakou tu hodinku schrupnu, stejně mě to poslední dobou nějak zmáhá. V sobotu jsem byl tak zničený, že mě spánek zaměstnával až do pozdních odpoledních hodin. Po procitnutí jsem se tedy rozhodl, že se půjdu někam kulturně občerstvit.

Cesta na Halenkov byla dost kritická volba. Takticky jsem vybavil vozidlo, a jelikož nikdo neměl zájem sdílet veselou atmosféru se mnou, vyrazil jsem do víru sobotní noci takříkajíc sólo. Cestou mě prázdná nádrž donutila zastavit na benzínce, kde jsem zaznamenal asi jediný příjemný rozhovor za celou noc a ráno. S obsluhou.

Na místě činu bylo všechno nějak jinak. Oproti minulým ročníkům žádné stánky, jen medovina a nějaké ořechy. Kdo si koupí o půlnoci kornout ořechů, to nevím. Rozhodoval jsem se prvoplánovitě, mé kroky vedly do lidového domu. Vstupné na tři ansámbly bylo 85 korun, takže nebylo cesty zpět.

Koupil jsem si Birell a přisedl na zábradlí k jednomu známému a jeho nepočetné skupince přátel. No a v tomhle bodě se dostávám ke shrnutí celého zážitku. Na to, že bylo v okolí tolik akcí, lidí došlo dost. Jen kdyby v řadách nebyli takoví kreténi.

První dvě kapely mě docela bavily. Rytmicky jsem si poklepával na flašku nealkoholického piva, které mě donutilo snad třikrát odměnit se na hajzlech, které byly záhadně ucpány ubrousky. První fatální moment nastal u přídavku druhé kapely. Borec sebou plácl na zem a nejevil známky života. Prý, já se k němu nesral, tlačenku a hysterické výkřiky obstaraly přítomné dámy. Dohromady ho dali až záchranáři. Docela komický pohled. Všichni náctiletí v tu chvíli zmizeli z důvodu očekávané policejní šťáry, která se ve finále nekonala. Zbyla tam asi polovina lidí. Když jsem pak míjel skupinku tří slečen, z nichž jedna vážným hlasem kritizovala počínání ostatních u bezvládného těla stylem: "Prostě jsou to idioti, já jim říkala ať ho dají do stabilizované polohy a žádný z těch kreténů mě neposlechl", měl jsem chuť jí dát tečku. Když něčemu rozumím, tak to udělám radši sám a taky, po bitvě je každý generál.

Kolem půl druhé jsem se začal sbírat protože atmosféra houstla. Většina se nemohla udržet na nohou a všemožně si vybíjela zlost na přítomném nábytku. Byla to jen otázka času, při mém štěstí. Při odchodu mě dojal borec, který snad permanentně zadržoval dech aby jeho hrudník budil respekt, střežící okno u východu ven. Fór byl v tom, že to okno už někdo vysklil. Frajer to prostě žral, předtím zarputile pobíhal po sále a nutil přítomné v mikinách, ať nosí vyhrnuté rukávy protože musí mít na očích jejich vstupní pásek.

Akce 50/50, po dlouhé době jsem se konečně utvrdil v názoru, že v této malebné vesničce si musí člověk dávat bacha na kejhák a nikomu se nedívat do očí. Zlatá pohoda na Trutnovu, lidi tady málo hulej, prostě to tu nemá takovou tradici.