Odjezd
Nechtěl jsem jet, nespal jsem - ráno ošterný jak kočičinec byl. Výjezd byl jako loni s tím, že jsme se stavili na Hovězí pro "něco do vlaku". Na Vsetíně jsme z auta na chodník vybalili litr borovičky a něco přes deset litrů chmelového nektaru. Ve vlaku se tudíž jako loni pexeso nehrálo. Cesta vcelku uběhla, pamatuju si ji celou, což je úctyhodný výkon.
Příjezd
I když jsem byl v Trutnově potřetí, cesta na Bojiště byla v mé mysli nějaká zamlžená, takže následovalo vdechnutí tří promilí do ksichtu nejbližší oběti. Milá paní nám ukázala cestu, oproti loňsku to tam bylo jakésik rozkopané. První zastávka byla v restauraci Na Pražské, kde mě poznala stará známá servírka. Následoval výtečný oběd v podobě nějakého vývaru a sada piváků. V alkoholovém objetí jsem přizval ke stolu kolemjdoucí, ze kterých se následně až do pondělí stali naši sousedi. Žádní němci, se kterýma bych si mohl pokecat anglicky se neukázali, takže jsme šli zakempit.
Tábor
Opět klasické ležení, stan jsme s Marou postavili jako první. Sám sem ho postavil, Mára byl hlavní stavbyvedoucí a já dlaždič (podle toho jak sem u té stavby mluvil). Následovalo lehárko a inhalace svěžího vzduchu až do doby, než ho proříznul nasládlý marihuanový odér. Já, jako zapřísáhlý odpůrce této odporné drogy, pozoroval jsem nastalou situaci z povzdálí. Po deseti minutách všichni padli. Odebral jsem se prozkoumat terén. Narazil jsem na stan slovenských bratří, kteří mě pohostili tekutým chlebem v plechovce. Byli někde od Bratislavy a shodli jsme se na tom, že sme tady hlavně kvůli Enter Shikari. S nějakým párkem jsem se dostal do areálu a poprve viděl areál oplývající zelení.. a pokecal s Geronimem :) Okno..
Noc
Jdeme do města na předfestivalový večírek. Podle chůze naší i slovenských bratří soudím, že jsme pěkně pod parou. Nakonec dojdem k nějakému pajzlu, kde je hlava na hlavě. Objednávám dvě piva, za které solím něco kolem šedesáti korun, prý je na flašky záloha. Sedím na zemi a ucucávám mok. Nějaký metal. Jsem na šutr. Plazím se po čtyřech před hospodou a domlouvám si s čtrnáctiletýma slečnama na zítřek rande. Opřen o Máru míříme k našemu ležení. Někde na Bojišti potkáváme párek slečen, je tma, okno, nic..
První ráno
Čtvrtek ráno. Ještě nikdy se mi to tady nestalo, ale je mi příšerně, klopím do sebe plechovku a spím dál. Následně se budím s ostatními. Mám výpadky paměti, jdou někam na pivo, mezitím vyprazdňuji žaludek u nedalekého stromu. Pokouším se všechno vypotit, ale zjišťuji že po deseti metrech chůze strácím smysly, takže natahuju deku a usínám před stanem. Budí mě slunce, svině. Jdu dole k chodníku a ulehám do křoví, ležím tam asi hodinu, pak se přesouvám o kousek níž. Dle reakcí kolemjdoucích zjišťuju že jsem dost na očích, ale je mi to jedno. "Takhle to začiná", "tohle je Trutnov".. poslouchám veselé hlasy. Budí mě Mára, žeprý jdem na oběd. Po padesáti metrech se otáčím a ulehám tam kde jsem ležel. Po hodině se budím, jdu si do stanu pro pivo a brýle. Ležím pod stromy, dívám se na nebe a usrkávám z plechovky. "Myslíš že žije?", slyším, zvedám plechovku a přikyvuju. "Jó, hejbe se",  když sundám brýle vidím veselou policejní eskortu. Konečně se probouzím.
Vstup
Poprve sem se do areálu dostal bez dlouhých front. Od přátelských lidí dostal košt nějakých likérů a konečně se dostával do nálady. Čankišou úžasný rozjezd, rozvibrovaly se mi všechny kosti v těle a přišel opět ten úžasný pocit, který mě provázel celými čtyřmi dny.
tbc, nevěděl sem že se tak rozepíšu
// pokračovat budu až najdu program .. :D