Říkám si, že nebudu psát moudra jako 90% populace, která po dosažení 18 let změní ze dne na den chování, jakoby zchroustala tucet encyklopedií. Ale po akci, která byla o několik stupňů nad vesnickou tancovačkou, mě začalo totálně děsit mé vlastní myšlení a chápání. Takže poo-poo řadě.
S jedním známým byla jistá domluva o návštěvě vystoupení kulturně-zábavního uskupení Horkýže slíže s předkapelou Cocotte Minute. Kdo se se mnou kdy na čem domlouval, dokáže si představit jaké chvíle musel dotyčný prožívat.
Ten den jsem jel absolutně impulzivně na Slovensko do Tater. V 05:30 tedy začal tento krásný den. Po příjezdu, v 18:00 bylo mé rozpoložení zralé na 12 hodin spánku, avšak za pět dvanáct, se rozhodlo, že teda jedeme. Mimochodem, ten den jsem strávil odhadem 13 hodin na sedadle spolujezdce, tudíž má prdel poznala těžkou dobu kamennou.
Po příjezdu do Valašských Klobouk už před kulturním zařízení vládlo bujaré veselí. Mně veselí přešlo hned u vstupu, kdy jsem musel z mé hubené peněženky vytáhnout 250 korun českých. Říkám si: život je hořký, zpravím si chuť jedním točeným s pěnou. Jaké bylo mé překvapení, když u výčepu; ne, to místo se nedalo nazvat výčepem. Na tom místě, kde stáli tři hromotluci s kamennou tváří, prodávali jen plechovky s Kozlem a Staropramenem za 25,-. Pořadatel se chtěl zbavit starých zásob a tak prodával teplé plechovky.
Předražené plecháčky očividně nikomu nevadily. Od pohledu šlo o kinder-party. Svou pozici jsem spolu s čtyřmi spolupachateli ustálil u pódia, popíjel Kozla a řezal se do pysku. Kotel se skládal z docela dosti odvázaných mladistvých, tím mám na mysli věkový průměr 15 let. Někteří tam byli i s taťkou a to si teď nedělám srandu.
Při předkapele jsem se do kotle neodvážil a pil akorát tu žlutou vodu. Cocotte Minute hráli dobře a překvapil mě zjev Zellera. Vypadal jak kokot. Celkově bylo na místě činu dosti málo lidí, většina se strašně moc motala a házela na mě nepřítomné výrazy. Bohužel ve většině případech jen chlapci, tudíž jsem si před odjezdem čistil zuby nadarmo. Jako nevím co bych ke Kokotům napsal víc, obě dvě kapely za ty prachy stály a předvedly nadupanou šou.
Po příchodu Horkýže slíže jsem to teda zkusil a vmísil se mezi zvěř pod pódiem. Bylo tam, logicky, dost horko, tak jsem si pečlivě uložil své svršky a začal hrozivě hrozit zaťatou pěstí. Punk nepunk, pogo se nekonalo. Většina přítomných jen zběsile vrávorala a věšelo se mi na ramena. Při mém zběsilém pohazováním končetinami a hřmotném tanci mi docela překážel maník stojící přede mnou. Sem myslel že je na mol protože tam stál jako kůl v plotě a občas se jen nebezpečně nahnul na jednu ze světových stran. Na mol bohužel nebyl protože při pokusu o nenápadné odtlačení se na mě otočil a škaredě zamračil. Nejsi hoden! Vyčetl jsem z jeho krvavě zbarvených očí. Nejspíš ve světle reflektoru. Pak tam byl ještě takový mohutný plešatý mamut, který se vždycky tak po dvou minutách pozvolna oddálil od pódia aby se následně, většinou teda na refrén, přivalil zase dopředu. Dle reakce (reakce) ostatních mi přišlo, že nesere jenom mě. Toto na rýpání nebylo jelikož vypadal jako jeden z těch blbců z American History X. Tak jsem si ještě chvilku poskakoval a pak šel vše sledovat z povzdálí.
Na akci bylo asi pět známých a nikdo nepil, takže jsem se nenápadně oddělil a sledoval pódium od zvukaře a zaujímal pózu nešťastného samotáře. Oproti minulé akci na tomhle místě tam nebylo ani člověka, se kterým bych si dal kalicha. Všichni měli buď strašně drsný, zamračený výraz nebo byli strašně moc ožralí.
Naprosto mě fascinovalo jak zpod pódia vystupují děcka v huňatých mikinách, stékajíc jim po tváři masivní krůpěje potu. Mi to tam přišlo jako něco ve stylu miss mokré tričko.