Po slunovratu

Rok je to letos celkem smutný. Opět suchý, proto smutný. Volný čas po chvilkách trávím na louce, kde od jara čistím pořád první úsek. Co vyčistím, navzdory suchu opět plnou silou bují ze země. Nevím co dřív protože je pozemku kus a já pořád nenašel ten správný systém a rytmus.

únor

květen

červen

Na opuštěný, hlušinou zadušený kus půdy začal opět dopadat sluneční svit a pomalu se probouzí k životu. Na příjezdové cestě se objevila velká kupa hnoje, rýsuje se ohrada pro ovce. Z hrabové houštiny nedaleko mraveniště lesních mravenců vylétají hledat nektar včely ze dvou úlů. Pod nimi, na kousku roviny se rýsuje malé bramborové políčko, u kterého zakořenil mladý ořešák.

včelí úly

bramborové políčko

cestu si našel i ořešák

příjezdová cesta

Cesta je pořád dlouhá, ale moje vize se pomalu začíná naplňovat. Etapy ale nebudou po měsících, budou po letech.

Prosvětlování vajec

Vejce v líhni prosvětluju cca desátý den. Stačí obyčejná silnější baterka s LED žárovkou. K vejci se přiloží a pokud neprosvítí a ve špičaté části jsou vidět žilky, mělo by být všechno na dobré cestě. Pokud je ve vajíčku znatelný jen tmavý flek, nejspíš jde o odumřelý zárodek. Pokud je vejce čiré, nebylo nejspíš ani oplodněné. Vajíčka vyřazuji, kde si nejsem jistý nechávám. Pokud nějaké vyřadím, tak už nechávám prázdné místo. Kdybych doplnil, narušilo by mi to harmonogram a zkomplikovalo přesun do dolíhně.

Roubování - první špatný pokus

Tak sem si řekl, že letos konečně po letech přeroubuju starou jabloň za barákem. Je to taková psárka a mám u ní nasazené už jiné stromy, takže přinejhorším padne celá. Bohužel, mé teoretické znalosti z let minulých vzaly za své a vycházel jsem z principu pokus - omyl. Bohužel, stačilo se jen podívat na jedno video a věděl bych, že se rouby dělají delší. Na aktuálním videu dělám proto jen takové krátké šuchty, ale třeba to vyjde. Při takovém hrubém seřezu se míza do stromu bude třeba tlačit víc a něco se ujme.

Seříznutí by tedy mělo být o něco delší, cca dva centimetry. Už jsem to zkoušel na jiném stromu na parcele, kterou jsme koupili - na jediné jabloni, kterou jsem na půl hektaru našel. Dokumentace možná později. Z let minulých mám naroubováno pár větví, kde se mi vždy aspoň polovina roubů ujala.

Předloňské tři ujaté rouby.

V prvé řadě je třeba si z kraje roku sehnat nějaké kvalitní rouby. Já je naštípal ze starších jabloní a nově vysazených stromků, které jsem tímto zároveň prostříhal už někdy v únoru. Pak se roub seřízne a vsadí za kůru uřezané větve. Větev se celá stáhne páskou, aby rouby držely a kůra se neodchlipovala. Ve finále se otevřené rány zatřou sadařským balzámem.

Naroubováno.

Líhnutí - První várka

To se mi ozval jeden pán, že by chtěl do líhně nasadit vejce. Nu, a tak jsem mu vyhověl. Ještě ten den přivezl bodrý chlapík 24 vajíček. Dovezl mi taky jedno velké prkýnko, jedno malé, vařečku a dvě nějaké obracečky. Vejce sem hodil do líhně. No a pak, pak jsem si vzpomněl, že mi má z Čech přijít velká zásilka vajec Vlašky koroptví. No a tak se taky stalo a opakuje se stejná situace jako loni. Další líheň už ale kupovat nebudu.

Mám tedy dvě plné líhně a 23 vajec k dobru, jedno přišlo rozbité. Vajíčka by se neměly skladovat déle než 14 dnů a vždy musí být špičatým koncem dole protože v širším konci je vzduchová bublina. Do líhně jsem vybral pěkné, hlavně kulaté vejce. Říká se, že špičatější jsou kohouti. Líhně jsem rozehřál, nastavil pomocí lihového teploměru na cca 37,5 stupně a šupl do nich drobotinu. Podle vestavěného digitálního teploměru se neorientuju. Zbylých 23 vajec jsem nechal ve sklepě, při teplotě kolem 18 stupňů. Zatím na ně místo není, ale za pár dnů, při prosvětlování a vyřazování neoplozených a mrtvých embryí na ně snad ještě přijde řada.

Takto vypadá křehký balík v romantickém zátiší.

Rozbité vajíčko, naštěstí jediné.

Plato v popředí a vpravo čeká až se v líhních uvolní místo.

24 vajec vlevo už se teď nahřívá v inkubátoru.

Čistka ze začátku

Dnes jsem na grunt vyrazil dopoledne jen na hodinku. Řekl jsem si, že začnu nově od začátku, od příjezdového místa, kde jsou na bývalém poli největší houštiny. Jde o trny, hodně ostré trny. Vybavil jsem se jen pilkou s tím, že si to jen připravím na prořezávku motorovkou protože se tam fakt nedalo ani projít.

Nevyfotil jsem to hned na začátku, ale nešlo tudy ani projít.

Ze začátku jsem se do toho pustil s obrovskou vervou. Špihlal jsem větvičku po větvičce a větve kupil na ohniště, které si tam udělali místní domorodci. Zůstaly jen holé kmeny, pokud jsem dosáhnul. Prsty a dlaně jsem měl propíchané a hromada větví nabrala nebeských výšin. Při trhání menších stromků jsem si všiml, že je tam ještě celkem pěkná hlína. Dost mokrá, ale asi to bude oblevou a neprostupným křovím.

Hromada větví. Svinsky se to skládá.

Ve finále to vypadalo celkem dobře. Takový kousek a takové piplačky. Už se těším až to setnu komplet. Budu tam ale asi muset udělat  pořádný táborák protože je z toho mraky neforemných ořezů. Ve finále jsem přes ty větve nemohl na babetě ani odjet.

Před odjezdem

Zamyšlení nad záměrem

Celý den pršelo. Po příchodu z práce jsem na chvilku vyrazil něco podělat. Vzal sem si jen sekyrku a nějaké suché dřevo na podpal. Moc to nehořelo, ale aspoň jsem si udělal nějaký základ pro ohniště. Se sekyrkou jsem toho moc nepodělal oklestil jsem pár větví, ale moc se mi v tom mokru nechtělo.

 

Hrůza z horní strany.

Prošel jsem si aspoň celou parcelu, abych viděl tu hrůzu. Nevím odkud začít. Už jen odklizení těch desek, které tam mají sousedi bude stát dost úsilí. A pryč je potřebuju dát, abych se tam dostal malotraktorem. Jestli se tam vůbec dostanu, cesta je dost hrbolatá. Taky jsem se díval na rovinku, kde kdysi původní majitelé pěstovali brambory. Moje vize se rozplynula, možná tak za pět let.

 

Tady kdysi rostly brambory, třeba jednou ještě budou.

Dával jsem si dohromady plány a ujasnil si, že v první řadě vyčistím horní část a na podzim nasadím pás jabloní. V horní části pod mezí by to vycházelo na asi deset stromů s rozestupy deseti metrů. Musím dát víc, aby si později koruny nestínily. Chci koupit nějaké menší špičáky a postupně z nich vypěstovat vysokokmeny s kmenem cca 170-200cm, aby mi je neožrala lesní zvěř.

Místo tohohle chrastí tady snad porostou ovocné stromy.

Pokud se podaří, chtěl bych tam dát letos i ovce, ale budu muset koupit nový zdroj, nejspíš solární, hodně tyček a drát. Na horní mez bych chtěl navézt nějaký hnůj, ať voda stékající z horní louky dodá půdě trochu vláhy. Dospodu podél chodníčku vedoucího ke hřbitovu bych zasadil pás smrčků, který by sloužil jako živý plot, posléze místo tyček k elektrickému ohradníku.

 

Ještě jednou parcela zespodu. Východní svah, svítí i v zimě odpoledne.

 

Pohyb v katastru a první práce

V pondělí 6.3. odpoledne vyskočila na stránkách katastru informace o počátku řízení. Později mě o tom informoval i prodávající. Následující den byla nemovitost zaplombována a musí se čekat dvacet dnů, do 27. 3. S prodávajícím jsme se domluvili, že můžu na parcele provádět nějaké zákroky. Chci pořezat největší stromy než vyraší pupeny.

 

Příjezdová cesta k parcele, vlevo uskladněné desky ze staré chalupy.

Doplnil jsem pohonné hmoty, promazal, nabrousil pilu a vyrazil na grunt. Musím uznat, že pod sněhem to místo vypadalo líp. Hned na začátku parcely mají moji noví sousedé obrovskou hromadu dřeva a různého marastu včetně ohniště, kde pálí odpadky. To jsem zatím přešel a vystoupal k horní mezi, na které rostla velká třešeň. Nemohl jsem se k ní přes houštiny ani dostat. Udělal jsem nějaké drobné prořezávky a ve finále ji shodil. Místo se dost prosvětlilo, i když neměla ještě žádné listí. Začal jsem ji řezat na klátky až mi došel benzin.

 

Houštiny z horní strany, prakticky neprostupné místo.

Chvilku jsem stál a prohlížel si okolí. Říkám si, že tam budu trávit chvilky "na jednu nádrž". Zkrátka, jen než mi dojde palivo.

Koupě parcely

Už delší dobu jsem si chtěl koupit nějakou parcelu mimo domov, ale zároveň v bližším okolí. Těžil jsem si dřevo ve zhruba půl kilometru vzdáleném lesíku. Parcela patří strýcovi a jelikož on topí elektřinou, dřevo je mu k ničemu. Šlo vesměs o břízovo-habrový porost. Většina stromů byla polámaných v důsledku sněhové kalamity.

Loni o prázdninách mě napadlo, že parcelu od něho odkoupím. Jelikož šlo vesměs o slunečnou stráň, chtěl jsem louku komplet obnovit, zbavit náletových dřevin a vysadit nějaké ovocné stromy. Pak třeba včely, ovce a tak. Zkrátka takový klidný plácek v zátiší. Bohužel jsem se ale neshledal s pozitivní reakcí. Po otázce obratem přišla odpověď: v žádném případě. A tak jsem se odmlčel.

Letos na jaře mě napadlo koupit jinou louku, hned vedle strýcova domu. Je o poznání větší, nějakých 5000m2. Poblíž ní vede penetračka a od ní asi 50 metrů polní cesta. Cestička se táhne podél celé parcely - je to stará obecní cesta a vede ke hřbitovu. Louka je zarostená náletem, trny a houštinami, místy se nedá ani projít. Na horní mezi je pár vzrostlých stromů, plané třešně, jabloně a habry. Bude s ní dost práce, ale s tím do toho jdu. Nakonec jsem rád, že mi strýc tu louku neprodal, protože ta původní byla fakt dost blbě přístupná.

 

Pohled na parcelu z horní strany

Parcela patří mému sousedovi, starostovi. Skočil jsem se ho teda zeptat, jestli by mi ji pustil. Vzal si něco přes týden na rozmyšlenou a pak přišel s tím, ať nadhodím nějakou částku. Zeptal jsem se známých, kolik se tak pohybují ceny, navrhnul jsem tedy 5,- za metr, maximálně 30000,-.  Souhlasil a ujal se s obecní advokátkou k sepsání soukromé kupní smlouvy. Vybrali nejvhodnější variantu převodu pro oba. Je tam hodně slovíčkaření. Nakonec padla finální částka 28000,-. Kupní smlouva byla asi na 5 stránek.

 

Pohled z parcely na západní stranu.

Kupní smlouvu jsme podepsali posledního února s manželkou. Jelikož jsme svoji, jedná se automaticky o společné jmění manželů. Museli jsme podepsat i plnou moc protože advokátka za nás vyřizovala veškeré papírování na katastru. Ověření každého podpisu stálo 30,- plus 1000,- na kolek. Dál mě bude čekat zaplatit daň 4% z kupní ceny. Advokátku zaplatil prodávající (soupis kupní smlouvy, obíhání). Uvidíme co bude dál.

 

Pohled na parcelu ze spodní, východní strany. Slunko svítí i v zimních měsících.