Čtvrtek
20:00 Čankišou - nářez na začátek, dostal sem se do skvělé nálady, zvuk mě společně s gambrihnusem neskutečně napumpoval, celou dobu sem ležel rozpláclý na lavičce a listoval samizdatem
22:00 Primal Scream - I přes již značně pokročilé stádium opilosti největší zážitek z čtyřdenního maratonu. Stál sem skoro vepředu vedle nějakého chlápka co mě zásoboval burčákem a dalo se s ním skvěle pokecat. Ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat.
24:00 Pro-pain - Nic pro mě, takže sem se odebral na tůru po okolí.

Temnou cestou ke stanu mě provázelo sborové halekání: "Hov-nóóóó!!", což se stalo každodenní tradicí.

Pátek
V pátek jsme seděli od rána u nějakého stánku a vymalovávali si nějaké obrázky. Mandaly? Snídaně čítala velké množství piv, jako dezert hlt nějakého kafe.
14:00 Big City Indians - furt sem se tam chystal, až sem to prošvihnul
Následoval relax u stanů, kde došlo nealko. Sice vůbec nevím jestli to bylo v pátek, ale to je jedno. Vyrobili jsme praktickou nálevku, která byla pojmenována double-kill. Šlo o flašku slivovice a vody, slepené izolepou. Bez vršku, nešlo se napít, aniž byste zůstali suší.

Tak sem si šel omrknout stage, když mě zastavil nějaký pár. Ženština si mě prohlížela, projela mi rukou moje upatlané háro a pronesla: "Jé, ten je ale roztomilý", načež se mě dotázala, nechtěl-li bych jít s nima do trojky. Rozpačitě jsem se podíval na jejího přítele, který mi řekl, že mu to nevadí, že to má rád. Podlomily se mi kolena a šel sem radši do pivního stanu pro nápoj prozření.

16:55 Mňága a Žďorp - navalený jak cyp sem tuhle valašsko-meziříčskou sestavu vůbec nepoznal. Osvítilo mě až když jsem se informoval přísedících. Jeden z nejpříjemnějších koncertů. Kočárky do kočárkárny.
18:20 Enter Shikari - Kapela, na kterou sem se nejvíc těšil. Průměr, čekal sem že mě to osloví víc, ale možná to do mě nepustilo protože sem se tlačil úplně vepředu a zezadu mě drtily vnitřnosti ti co si se mnou chtěli vyměnit flek. Líbil se mi výraz kytaristy když dostal kelímkem.
20:15 Kryštof - Vcelku ušel. Kelímky vzduchem nelítaly. Krajčo skákal jako opice.
21:00 Smola a hrušky - Ty jsem opět prošvihnul, jako vždycky.
22:00 Visací zámek - Opět namáčknutý úplně u pódia, kde sem se už tentokrát celkem vyřádil. Odměnou mi byla snížena schopnost otáčet hlavou a hýbat rukama.
23:00 Anti-Flag - Naživo dost na hovno, týpek vedle můj názor nesdílel a tak sem ho po celý koncert zasypával mým názorem. Na konci mi to tak zlé nepřišlo, i když nechápu proč tam uprostřed koncertu vletěl borec a začal obhajovat squatery v Miladě a vytahovat nějakou spálenou Natálku. Největší zklamání.
01:30 Sto zvířat - O půl druhé sem tam všechny návštěvníky festu fakt nečekal. Šel sem pryč, bylo tam moc těstno.

Po ukončení sem zamířil do stanu. Po cestě na mě začla křičet skupinka nějakých lidí ať jdu za nima, tak sem šel. Říkali si Vyvolení volali tak na náhodné kolemjdoucí. Nějaký zarostený týpek v dece, balící si cigáro, byl jejích vůdce. Dostalo se mi pitiva i kuřiva. Pak už sem teda šel, sem jim řekl že ještě přijdu, ale už tam nebyli.


Sobota
09:30 Pavel Fajt s bubny - bubnoval
10:20 NVÚ - Hukot! Stejně jako po Visáčích jsem zůstal nějakou dobu fyzicky indisponován.
11:10 Leniwiec - ty sem totálně propás
13:35 Locomotive - vítej v prdeli a vítej v píči se opět nekonalo, propás..
18:45 SPS - Stejně jako u NVÚ, výborně jsem se během koncertu navečeřel dvěma párky v rohlíku
19:50 Tagada Jones - Druhá scéna, bezkonkurenčně pohřbila dění na té hlavní, hukot.

"Nejvíc se mi líbilo, jak jsme si šli včera umýt zuby a teprv teď se vracíme."

21:35 Eva Pilarová - to už sem sem se jen válel po zemi v kelímcích
23:00 Candie Payne - sem se těšil no, ale propás, tady mě to nejvíc štve
Sobota byl vůbec nejpojebanější den, protože sem všechno nestihnul a čiňani mě ojebali o prachy u talířku nudlí za kilo.


Neděle

09:00 Boron - V uších sem měl zalehlé asi týden.
11:00 Atari Terror - Neznám, průměr, nebyl to můj podšálek.
16:25 Jiří Schmitzer s kapelou - letos sem ho neprošvihnul a byl to jeden z nejlepších a nejzábavnějších koncertů, které sem kdy viděl.
17:35 Polemic - deset minut předem si hlídám místo u podia a v minutě mi to zhatí ošklivá ženština, která mi vnutí nějaké svinstvo, celý koncert sem proležel ve vegetativním stavu ve stanu.
17:35 Akurat - po probrání z halucinogenu jsem stihnul akorát konec, ale stejně sem z toho moc nevnímal

Poté všichni z nepochopitelného důvodu začali odpadávat, tvrdnuli u stanů. A já s nima. Volant, Dukla Vozovna.. Všechno odposloucháno z VIP stanové zóny.

Odjezd
Nechtěl jsem jet, nespal jsem - ráno ošterný jak kočičinec byl. Výjezd byl jako loni s tím, že jsme se stavili na Hovězí pro "něco do vlaku". Na Vsetíně jsme z auta na chodník vybalili litr borovičky a něco přes deset litrů chmelového nektaru. Ve vlaku se tudíž jako loni pexeso nehrálo. Cesta vcelku uběhla, pamatuju si ji celou, což je úctyhodný výkon.
Příjezd
I když jsem byl v Trutnově potřetí, cesta na Bojiště byla v mé mysli nějaká zamlžená, takže následovalo vdechnutí tří promilí do ksichtu nejbližší oběti. Milá paní nám ukázala cestu, oproti loňsku to tam bylo jakésik rozkopané. První zastávka byla v restauraci Na Pražské, kde mě poznala stará známá servírka. Následoval výtečný oběd v podobě nějakého vývaru a sada piváků. V alkoholovém objetí jsem přizval ke stolu kolemjdoucí, ze kterých se následně až do pondělí stali naši sousedi. Žádní němci, se kterýma bych si mohl pokecat anglicky se neukázali, takže jsme šli zakempit.
Tábor
Opět klasické ležení, stan jsme s Marou postavili jako první. Sám sem ho postavil, Mára byl hlavní stavbyvedoucí a já dlaždič (podle toho jak sem u té stavby mluvil). Následovalo lehárko a inhalace svěžího vzduchu až do doby, než ho proříznul nasládlý marihuanový odér. Já, jako zapřísáhlý odpůrce této odporné drogy, pozoroval jsem nastalou situaci z povzdálí. Po deseti minutách všichni padli. Odebral jsem se prozkoumat terén. Narazil jsem na stan slovenských bratří, kteří mě pohostili tekutým chlebem v plechovce. Byli někde od Bratislavy a shodli jsme se na tom, že sme tady hlavně kvůli Enter Shikari. S nějakým párkem jsem se dostal do areálu a poprve viděl areál oplývající zelení.. a pokecal s Geronimem :) Okno..
Noc
Jdeme do města na předfestivalový večírek. Podle chůze naší i slovenských bratří soudím, že jsme pěkně pod parou. Nakonec dojdem k nějakému pajzlu, kde je hlava na hlavě. Objednávám dvě piva, za které solím něco kolem šedesáti korun, prý je na flašky záloha. Sedím na zemi a ucucávám mok. Nějaký metal. Jsem na šutr. Plazím se po čtyřech před hospodou a domlouvám si s čtrnáctiletýma slečnama na zítřek rande. Opřen o Máru míříme k našemu ležení. Někde na Bojišti potkáváme párek slečen, je tma, okno, nic..
První ráno
Čtvrtek ráno. Ještě nikdy se mi to tady nestalo, ale je mi příšerně, klopím do sebe plechovku a spím dál. Následně se budím s ostatními. Mám výpadky paměti, jdou někam na pivo, mezitím vyprazdňuji žaludek u nedalekého stromu. Pokouším se všechno vypotit, ale zjišťuji že po deseti metrech chůze strácím smysly, takže natahuju deku a usínám před stanem. Budí mě slunce, svině. Jdu dole k chodníku a ulehám do křoví, ležím tam asi hodinu, pak se přesouvám o kousek níž. Dle reakcí kolemjdoucích zjišťuju že jsem dost na očích, ale je mi to jedno. "Takhle to začiná", "tohle je Trutnov".. poslouchám veselé hlasy. Budí mě Mára, žeprý jdem na oběd. Po padesáti metrech se otáčím a ulehám tam kde jsem ležel. Po hodině se budím, jdu si do stanu pro pivo a brýle. Ležím pod stromy, dívám se na nebe a usrkávám z plechovky. "Myslíš že žije?", slyším, zvedám plechovku a přikyvuju. "Jó, hejbe se",  když sundám brýle vidím veselou policejní eskortu. Konečně se probouzím.
Vstup
Poprve sem se do areálu dostal bez dlouhých front. Od přátelských lidí dostal košt nějakých likérů a konečně se dostával do nálady. Čankišou úžasný rozjezd, rozvibrovaly se mi všechny kosti v těle a přišel opět ten úžasný pocit, který mě provázel celými čtyřmi dny.
tbc, nevěděl sem že se tak rozepíšu
// pokračovat budu až najdu program .. :D