Polovina událostí je vzhledem k tehdejšímu stavu a časovému odstupu značně zkreslená.
Hojné požívání zlatavého moku, ne moc věhlasné značky a teplého podpultového rumu mě uvedlo v značně halucinogenní stav. Dosti tomu napomohlo polední slunce, před kterým mě později chránila volně pohozená záclona z vlakového kupé. Můj tvrdý spánek provázely zvláštní sny. Zdálo se mi, že vedle mě pořád někdo chodí, mluví nade mnou, kope do mě, cloumá, hraje NVÚ, křičí, že hraje NVÚ - no a pak, jsem se probral. Moje poloha se zaklínila vleže, přímo pod lavičkou. Prázdná rumová lahev ležela v jemném štěrkoví vedle mne. Zrovna hráli NVÚ.
Má první zastávka po zmrtvýchvstání byl stánek s tím zvláštním pivem, jenž mě pravděpodobně uvedlo do předchozího stavu. Vyrovnat hladinu. Bylo neuvěřitelné horko a mně se zmocňovala agorafobie protože počet lidí se od chvíle před mým uhranutím se snad ztrojnásobil. Potkal jsem La, no a ten mi povídal něco o jeho drastických budících metodách. Prý div že mi nezlámal žebra. A proto si vezměte ponaučení ze slov Honyho Hauberta: "Naštěstí punkáče ještě budit umím! VSTAŇ!". V ten moment bych to ale stejně asi ani neslyšel, mé dutiny byly zabořeny hluboko v pivem smáčené hlíně. Koupil jsem si navrch super peněženku a tu starou, prázdnou samozřejmě, frajersky hodil do davu pod pódiem; usrkával z kelímku a nechal vibrovat bubínky v rytmech libých punkových melodií. Dost mě pobavil moment, kdy se na pódiu objevila moje prázdná potrhaná peněženka. Štěpán ji uvítal se slovy: "Neztratil někdo z vás peněženku? Lidi! Našla se tady dole mezi váma peněženka.. uchmm.. a prázdná!". Zajímalo by mě, jak ji někdo mezi tolika páry těžkých bot vylovil.
Druhý dech na mě přišel s Houbou. Až na tomhle koncertu jsem si konečně všiml, jak mají parádní písničky. Pamatuju že hráli něco o tučňákovi ve vaně, pak přidávali Pádlo a pak byl konec. Bylo něco mezi osmou a devátou, a já se začal shánět po mých věcech. Batohu. Po setmění zcvoknuli místní cvoci ještě víc. Nesnáším poslední večery na vícedenních akcích, byť jde třeba jen o ty dvoudenní. Věci jsem našel asi po hodině urputného hledání. Na Brněnci byly asi dvě řady čítající cca 10 laviček. No a já pořád obcházel tu jednu řadu tak pět-deset minut (prokládáno pivními výlety), na konci jsem se vždycky posadil k jedné bandě a smutně konstatoval že mi někdo musel ukradnout batoh, že jsme přes den seděli tady a tady není. Po tom strastiplném hledání byla mým rozostřeným zrakem spatřena druhá řada laviček a hned u té vedlejší se v rohu krčil můj batůžek, na který už padla rosa.
Následující dvě kapely, Volant a Punk Floid, mi naštěstí zůstaly. Těšil jsem se ještě na uskupení Mentálně narušená moucha, ale v tom mé plány zkřížil La. Zmateně brumlal něco o vlaku, že ráno by bylo pozdě, moc lidí, večer se pojede líp. Sesumíroval jsem z jeho slov vizi hrůzné noční cesty vlakem, kdy nikdo nebude vědět kudy kam. Mentálně narušenou mouchu vzal čert a my šli směrem nádraží na vlak.
Ráno mě probudily ostré sluneční paprsky. Seděl jsem na nádraží v Brněnci na nějaké tvrdé lavičce. Pro La můj pohled nemusel jít daleko. Seděl přede mnou mezi dvěma dveřmi, pánskými a dámskými toaletami. Ještě jsem dostal sadu za to, že jsem ho neprobudil na nějaký ten vlak. Venku pak dal kouřovou s nějakou slečnou a jeli v ranním hicu plným vlakem směrem domů. Jak jsem pak zjistil, La se na akci dost seznamoval. Ta slečna ze snídaně se později dokonce stala jeho panterkou.
Já se na téhle akci taky seznámil. To, co se po mně večer plazilo, bylo statné klíště, které se mi zakouslo přímo do stehna. Chyběl takový kousek! Bohužel jsme nepoužili ochranu, já dostal boreliózu, musel brát měsíc prázdnin antibiotika a na akcích jsem býval střízlivý. Opilí lidi jsou srandovní a někteří fakt kokoti. Lepší to zapít, zaspat nebo vůbec nikam nechodit. Ale co by pak člověk z toho života měl. Že jo - kdo z vás už spal pod záclonkou od českých drah?
