Asi čtvrtý den po příjezdu jsem kvasil sám na baráku, ale z rozjímání jsem byl vyrušen a odvezen do nějaké firmy v Dordrechtu. Šéf, starší dědula vypadal v pohodě, na place už to moc veselé nebylo. Dělali tam samí holanďani a poláci. Mluvili na mě jen holandsky nebo polsky, jediný kdo mluvil anglicky, byl synáček pana šéfa. Namyšlený arogantní debil ze sebe tlačil anglické fráze s příšerným přízvukem. V pohodě tam byli asi dva mladší borci, kteří, jak jsem si všiml měli všechno u prdele. A tak jsem se naučil být splachovací. V Dordrechtu jsem dělal tři dny a konečná.. Nezvyk
V pondělí jsem čekal co bude, ve 4 mě René vyzvednul a po cestě ještě nabral nějaké poláky. Asi po dvou hodinách ježdění jsme dorazili do nějaké fabriky. Makal jsem tam od šesti do tří na mašině co nějak šmirgluje maso, nevím jak to jinak vysvětlit, ale vůbec mi to nešlo. Nejvíc mě dojalo jak mi ta svině málem urvala palec a borec za mnou na mě začal prskat, že ta rukavice s kterou dělám stojí 25€ a ať používám mozek. To že jsem se vůbec nevyspal protože v noci dělali ožralí poláci bordel, to nikoho nezajímalo. Šéf na mě řval ať dělám rychle a ženská přede mnou mě uklidňovala, ať klidně zpomalím. V úterý už mě tam neposlali.
Celý zbytek týdne jsem většinou pomáhal Renému s všelijakýma věcma jako úklid něbo stěhování. Ke konci týdne na mě přišly depky z nicnedělání. Ve čtvrtek mi bylo řečeno, ať ve 3 ráno čekám na vyzvednutí. Dost mě to zaskočilo, protože takhle jsem si to nepředstavoval. Naštěstí je v De Hoefu pohoda a super lidi, takže si moc nestěžuju, až na to, že dělám jen šest hodin denně, většinou tři až čtyři dny v týdnu. Prachy teda akorát na uživení. Dostali jsme taky auto, takže si každé ráno cvičím jízdu po dálnici.