Kol žitného pole šla matka s dvěma dívkami osmi- a desetiletou. Slunce hřálo, vzduch byl prosycen libou vůní. Obilí bylo právě v květu, na tenkých nitkách visely prášníky, zavál vítr, obilné klasy vlnovitě se pohybovaly a z milionu prášníků rozletl se pel do vzduchu, takže celé pole bylo zahaleno. Miliardy maličkých zrnéček zavířilo.
Viď, matinko, to jest prášek z květu obilného, jenž se ve vzduchu snáší? Ano, vítr jest to, jenž přenáší pel na pravé místo, aby na žitná zrnéčka se uchytil, ta pak zrostla a dozrála, pravila dívka.
Ano, odvětila matka a za několik týdnů budete moci pomocí skla zvětšovacího shlédnouti na zrnéčku jemný zárodek klíčivý a v každém zrnéčku to malé děťátko, žitné zrnéčko. Žitná matka dostane celé tucty malých dítek, ne jen dvě, jako jste vy, jež jste přišly jedna po druhé na svět, ale mnoho.
Děvčátka pohledla upřímně na matku a malá osmiletá dívka pravila:
Víš, matinko, i když nemáš tucet dítek, jako má obilíčko, přece můžeš s námi dvěma býti spokojenou; milujeme tě upřímně, vřele, ty nám vše tak krásně vysvětluješ a nás poučuješ.
Jak mnoho z těch zrnéček nejsou své matce ničím platny, protože ji nemilují a se s ní nesmějí.
Starší odvětila: Ale obilní matka prospívá dětem, dává dětem stravu, aby nevyhladověly, ale brzy umírá, ale naše máti ne.
Ještě ne, dětičky, ale až jednou zemru, budu žíti dále ve vás, moje děti, neboť jste živou částí mého těla.
Dítkám i matce se zatřpytila slza v oku; byla to slza blažených lidí.
Může býti šťastnějších slz?
Může býti větší nevinnosti?
Časopis Ženský list, rok vydání 1906, ročník 15, číslo 8
Žádné komentáře:
Okomentovat