Orba s DAKR FD-5

 Můj strýc kdysi pravil, že u jednoosého malotraktoru VARI lituje jenom jedné věci, a to, že si ho nepořídil dříve. Já si VARI pořídil také, ale spokojen jsem s ním nikdy nebyl. Reklamace, notně drahá oprava unikajícího oleje z převodovky, dřina při manipulaci i práci. Jediná činnost, se kterou jsem byl spokojen bylo kypření půdy.

Po letech jsem se rozhodl změnit stáj a zvolil malotraktor DAKR FD-5. U této značky jsem byl vždy spokojen s přístupem a líbila se mi celková filosofie, kdy seženu opravdu každý šroubek a mechanik mi vždy ochotně poradí na místě či přes e-mail a já se jsem schopen se s většinou problémů poprat sám.

FD-5 je skvělý stroj. Malý, tak že projedu brankou, obratný, výkonově dostačující a co se týká obsluhy - nemá konkurenci - a i kdyby měl, nemám důvod po ní pátrat protože jsem opravdu nadmíru spokojen a lituju jenom jediné věci - že jsem si ho nepořídil dřív.

Jak dítěti vysvětliti tajemný pochod rozplemeňování, stůj zde příklad:

 Kol žitného pole šla matka s dvěma dívkami osmi- a desetiletou. Slunce hřálo, vzduch byl prosycen libou vůní. Obilí bylo právě v květu, na tenkých nitkách visely prášníky, zavál vítr, obilné klasy vlnovitě se pohybovaly a z milionu prášníků rozletl se pel do vzduchu, takže celé pole bylo zahaleno. Miliardy maličkých zrnéček zavířilo.
Viď, matinko, to jest prášek z květu obilného, jenž se ve vzduchu snáší? Ano, vítr jest to, jenž přenáší pel na pravé místo, aby na žitná zrnéčka se uchytil, ta pak zrostla a dozrála, pravila dívka.
Ano, odvětila matka a za několik týdnů budete moci pomocí skla zvětšovacího shlédnouti na zrnéčku jemný zárodek klíčivý a v každém zrnéčku to malé děťátko, žitné zrnéčko. Žitná matka dostane celé tucty malých dítek, ne jen dvě, jako jste vy, jež jste přišly jedna po druhé na svět, ale mnoho.
Děvčátka pohledla upřímně na matku a malá osmiletá dívka pravila:
Víš, matinko, i když nemáš tucet dítek, jako má obilíčko, přece můžeš s námi dvěma býti spokojenou; milujeme tě upřímně, vřele, ty nám vše tak krásně vysvětluješ a nás poučuješ. 
Jak mnoho z těch zrnéček nejsou své matce ničím platny, protože ji nemilují a se s ní nesmějí.
Starší odvětila: Ale obilní matka prospívá dětem, dává dětem stravu, aby nevyhladověly, ale brzy umírá, ale naše máti ne.
Ještě ne, dětičky, ale až jednou zemru, budu žíti dále ve vás, moje děti, neboť jste živou částí mého těla.
Dítkám i matce se zatřpytila slza v oku; byla to slza blažených lidí.
Může býti šťastnějších slz?
Může býti větší nevinnosti?

Časopis Ženský list, rok vydání 1906, ročník 15, číslo 8

Rybízová plantáž - první jaro

 

Blíží se první narozeniny mé skromné rybízové plantáže, dá-li se takto tento kus půdy nazvat. Můžu potvrdit, že sadba byla opravdu to nejnáročnější, co mě v tomto záměru zatím potkalo. Se suchým nástupem jara jsem pro jistotu dostatečně zavlažoval. Oplatily se mírně vyvýšené pásy, které nad výsadbou vytvořily jakýsi kanál, který jsem při zalévání jenom napustil vodou, a ta se sama vsákla ke kořenům. Nemusím tak zavlažovat každou rostlinku zvlášť. K realizaci kapkové závlahy jsem se zatím nedostal a vzhledem k deštivému roku od ní letos upouštím.

Obsekávání a plení si užívám. Upustil jsem od ohraničení jednotlivých pásů pomocí kamenů. Je to praktičtější na údržbu. Plevel a trávu trhám jen v bezprostřední blízkosti keřů. Jediné co mě zatím mrzí je to, že jsem po sadbě neupravil okolní terén díky čemuž neprojedu s motorovou sekačkou a musím trávu mydlit strunou křovinořezu.

Rybízy se řádkují pěkně a žádný nepošel. O něco pěkněji vypadají černé, které byly při sadbě menší a měly méně dřevnatých částí. Ujalo se také deset přesazovaných starých rybízů, u kterých jsem si nebyl moc jistý; jsou k nerozeznání od nové sadby. Krásně obrazili i dva bídáci, kteří měli malinké výhony a nad zem jim trčely snad jenom dvě očka.

Jsem rád že jsou vidět i první plody mojí práce. I když jde vesměs jenom o přírůstky zelené hmoty, jsou někde vidět už i rostoucí bobule. Vize do budoucna je být alespoň na 50% celkové výnosnosti!

Rybízová plantáž - začátky

Políčko, na kterém ještě loni rostly brambory zůstalo ležet ladem. Objevili se na něm zákeřné larvy, které bramborám škodily a trvalo by nějaký ten rok, než bych se jich zbavil. A to ještě bez záruky. Co teď? Co s políčkem, které jsem tak pracně vytvořil, oral, hnojil? Je v mírném stínu. Co třeba rybíz? Rybíz je rostlina, které polostín nevadí.

Celý rok jsem pozoroval stín a zapisoval si, jak slunce na políčko svítí. Mezitím jsem hledal vhodné odrůdy. Červenému rybízu stín vadí míň, černý má rád více slunce, od toho jsem se odpíchnul a postupem času se zaměřil na čtyři odrůdy. Sadit jsem chtěl ve dvou řadách; řada černého a červeného.

 Zeminu jsem si začal připravovat už rok před sadbou na podzim. Na jaro jsem ještě vyoral řádek, prohnojil hnojem s králičími bobky a zaoral. Řádky jsem přikryl textilií, abych je na podzim našel. Rok uplynul a já vybral odrůdy Titania, Moravia, Rolan a Losan. Moravii jsem nesehnal v dostatečném množství, tak jsem ji nahradil odrůdou Öjebyn.

Před sadbou jsem sundal z řádků textilii, posekal plevel a noži půdu prokypřil. Odměřil jsem si vzdálenosti a připravil řádky. Ač jsem měl všechno do detailu promyšlené a dušoval se, že všechno provedu opravdu pečlivě, první chybu jsem udělal už u prvního zarytí rýče. Jak jsem si chtěl práci ulehčit, tak jsem si to zkomplikoval. Myslel jsem si, že rybíz budu sadit jako brambory. Mírně vyvýšený řádek, kvůli lepšímu proudění vzduchu, nevadí, ale já je měl vyvýšené až moc. Půda by postupem času slehávala a obnažovaly by se kořeny. Moc se mi to nezdálo už od začátku, ale takto špatně jsem nasadil skoro všechno. Pak mi to vrtalo v hlavě a rozhodl se všechno překopat.

Trvalo mi to celé tři dny. Odhrnul jsem všechnu ornici a v kamenné jílovité zemi vykopal díru zhruba 40x40x40. Tímto způsobem jsem odvezl celých 12 vleček (VARI) jílovité zeminy. Sazenice rybízu jsem při sazení dostatečně utopil a obšlápnul.  Dospod jsem dal trošku vyzrálého hnoje. Myslel jsem, že u toho vypustím duši, třetí den kopání jsem myslel, že do jedné z dír zahrnou mně.

Sazenice mě stály přes dva tisíce. Ceny se pohybovaly od padesáti do sto dvaceti korun. Jiné finanční investice nebyly. Kolem deseti sazenic jsem měl vlastních, vykopal jsem je z různých míst v zahradě, abych je měl všechny pohromadě.

Dvě odrůdy Moravia (na posledním obrázku) jsem kupoval úplně naposledy. Neměly být vůbec, ale paní v zahradnictví je objevila při probírce. Ze slušnosti jsem si je vzal a situaci si tím značně zkomplikoval. Neměl jsem je totiž už kde zasadit. Třetí řádek se mi už dělat nechtělo, tak jsem to vyřešil takto.  Poblíž k nim jsem ještě přesadil Kdoulovec, který mi na zahradě ožíraly ovce. Všechny rybízy jsem potom ještě zahradnickými nůžkami pokrátil. Teď už je to na přírodě.

Na příští rok mám ještě vymyšlený systém kapkové závlahy řešené samospádem v kombinaci s kubíkovým IBC barelem. Možná ještě ohraničit záhony kamením, jak je naznačeno na předposlední fotce.

Borůvková oáza

 Loni na podzim, jako by to bylo včera. Vzpomínám, jak jsem se dušoval, že už nebudu nic sadit. Nemám kam a už toho mám dost. Letos koncem prázdnin jsem ale názor změnil. Tak jako každým rokem. Chyběly nám ještě borůvky a brusinky, tak to bylo třeba napravit.

Pěstovat kyselomilné keře či rostliny jsem už několikrát zkoušel, ale s mým přístupem blbý sedlák - velký zemák jsem nepochodil. Borůvky na jílu fakt neporostou a tak jsem to vzal tentokráte opravdu důsledně.

1. Využil jsem jedno z posledních volných míst v zahradě a vykopal zhruba 40cm hlubokou díru o takové velikosti, aby se do ní vešly tři keříčky borůvek, každá kolem sebe měla 40cm prostoru a byly od sebe vzdálené minimálně jeden metr. Ornici jsem hodil do zahrádky, několik vleček jílu odvezl do pryč a pomocí drnů jsem zadělal pasti na zahradě, které děcka v průběhu léta vykopaly.
   
   
   
   
   
   
   
   
   
2. Na dno jsem šupnul malou vrstvu štěrku, ať jsou jednotlivé půdy něčím odděleny. Jako první jsem nasypal trochu lesní hrabanky smíchané s rašelinou. Antonín mi dělal odborný dozor a hlídal, jestli opravdu důkladně promíchávám v poměru 1:1. Stanislav, ten radši dělá rukama, a tak zajišťoval rovnoměrné ukládání na dno jámy.
   
   
   
   
   
   
   
3. Fáze třetí byla trochu veselejší, i když pro můj bankovní účet ani ne. Samotné borůvky cenově vychází do 150,- za kus. Vzal jsem pod ně ještě pár keříčků brusinek. Nejvíc peněz jsem uvalil za rašelinu a zeminu pro borůvky.
   Na zahradě jsem ještě z kůry smrkových a modřínových odřezků v drtiči vyráběl kůrový mulč, který jsem míchal s rašelinou v poměru 1:1. Tímto způsobem jsem hodně peněz ušetřil. Z kůry pak se rozkladem uvolňují látky sloužící jako hnojivo. Na dno jsem nedával krom štěrku žádnou látku ani folii. Látka je jen na boku záhonu, aby mi neprorůstal plevel. Nakonec bude schovaná, založím ji kamením.
   Celkově tenhle špás vyšel na nějakých 2500,-.
   
   
   
   
   
   
   
   
4. Ve čtvrté fázi šlo o dlouhodobý proces vyplňování jámy směsí rašeliny a kůrového mulče. Toto nebralo konce. Nadrtit, smíchat, dovézt, vysypat, dokoupit, dodrtit, jáma toho spolkla dost. Borůvky jsem kvůli lepšímu opylení koupil tři různé druhy. Při výsadbě jsem každé rostlince přilepšil minimálně třiceti litry substrátu s hnojivem určeného přímo pro borůvky. Každé brusince jsem dal taky po troše.
   
   
   
   
   
   
   

Snímek pod tímto odstavcem ještě není úplně konečný, ale do finálního vzezření nemá daleko. Musel jsem nečekaně přistoupit k ochraně borůvkového koutku provizorním oplocením protože si ho během několika málo okamžiků vzala do parády uprchnuvší slepice. Keříky ještě přijde zahrnout mulčem, záhonek obložit kameny, zjara přihnojit a čekat co z toho vyleze. Borůvky dorostou výšky kolem jednoho a půl metru, brusinky zůstanou prťavé, do třiceti čísel. Dokola ještě nějaký pohlednější plůtek a hotovo.

 

Povídka na písmeno P

Pokorná právě prala prádlo. Plný pytel prádla, prosím! Pradlenka pilná. Pobrukujíc "pouze Persil pere perfektně", pověsila prádlo pod přístřešek, protože poprchávalo.

Podél plotu procházel pan Pivrnec, pil přitom pivo, padouch podlý. Pivem prádlo potřísnil. Paní Pokorná pronikavě pištěla: "pitomče pitomý, počkej!", plácala pána plácačkou po pleši, přes pytel. Popadla pana Pivrnce, přitáhla před pračku: "per!", poručila přísně.

Pan Pivrnec pere, pere, pere, pochopitelně, protože paní Pokorná pod pračku přivázala podrážděného pitbulla. Paní Pokorná přihlíží potají, pracovitý pán, pozývá pána poležet pod peřinu. Pantáta půjde pryč, panům prý pohledná připadá.

Paní Pokorná pevně popadla povadlého padavku, Pivrncovi, pochopitelně. Příjemným pipláním, pusinkami, postavený pták prahnul po píče. Pan Pivrnec popadnul paní Pokornou, přitáhnul, přehodil přes pelest postele, pootevřel piču, palcem poslinil ptáka. Potají přičichával, prase. Pěkná Punkva.
Palcem povolil paní Pokorné podprsenku, pushupku. Povolením pushupky padají prsa pod pas. Připomínají pneumatiku, poněkud podhuštěnou.

Při prcání pan Pivrnec povystrčí pravou půlku prdele, protože potřebuje prdět. Proč prdíte, praví paní Pokorná. Protože papám pálivé papričky. Po pětistém projetí pochvy ptákem paní Pokorná pískne. Plakala, prosila, plakala. Protřená piča pálila, proto paní Pokorná piču pivem polila!

Pan Pivrnec pelášil pryč. Pták pobolíval. Podivné pupínky pukaly. Pokočku pyje pokrývaly podivné puchýřky. Při preventivní prohlídce primář prestižní pražské polikliniky poznal prní příznaky přijíce.
Pan Pivrnec poučen prožitým peklem podruhé při prcání použije pomůcku pojmenovanou Primeros, pánové! Proto používejte při prcání prostě prezervativ, protože předejdete pohlavním problémům! Především pak předejdete předčasnému početí. 

Po slunovratu

Rok je to letos celkem smutný. Opět suchý, proto smutný. Volný čas po chvilkách trávím na louce, kde od jara čistím pořád první úsek. Co vyčistím, navzdory suchu opět plnou silou bují ze země. Nevím co dřív protože je pozemku kus a já pořád nenašel ten správný systém a rytmus.

únor

květen

červen

Na opuštěný, hlušinou zadušený kus půdy začal opět dopadat sluneční svit a pomalu se probouzí k životu. Na příjezdové cestě se objevila velká kupa hnoje, rýsuje se ohrada pro ovce. Z hrabové houštiny nedaleko mraveniště lesních mravenců vylétají hledat nektar včely ze dvou úlů. Pod nimi, na kousku roviny se rýsuje malé bramborové políčko, u kterého zakořenil mladý ořešák.

včelí úly

bramborové políčko

cestu si našel i ořešák

příjezdová cesta

Cesta je pořád dlouhá, ale moje vize se pomalu začíná naplňovat. Etapy ale nebudou po měsících, budou po letech.

Prosvětlování vajec

Vejce v líhni prosvětluju cca desátý den. Stačí obyčejná silnější baterka s LED žárovkou. K vejci se přiloží a pokud neprosvítí a ve špičaté části jsou vidět žilky, mělo by být všechno na dobré cestě. Pokud je ve vajíčku znatelný jen tmavý flek, nejspíš jde o odumřelý zárodek. Pokud je vejce čiré, nebylo nejspíš ani oplodněné. Vajíčka vyřazuji, kde si nejsem jistý nechávám. Pokud nějaké vyřadím, tak už nechávám prázdné místo. Kdybych doplnil, narušilo by mi to harmonogram a zkomplikovalo přesun do dolíhně.

Roubování - první špatný pokus

Tak sem si řekl, že letos konečně po letech přeroubuju starou jabloň za barákem. Je to taková psárka a mám u ní nasazené už jiné stromy, takže přinejhorším padne celá. Bohužel, mé teoretické znalosti z let minulých vzaly za své a vycházel jsem z principu pokus - omyl. Bohužel, stačilo se jen podívat na jedno video a věděl bych, že se rouby dělají delší. Na aktuálním videu dělám proto jen takové krátké šuchty, ale třeba to vyjde. Při takovém hrubém seřezu se míza do stromu bude třeba tlačit víc a něco se ujme.

Seříznutí by tedy mělo být o něco delší, cca dva centimetry. Už jsem to zkoušel na jiném stromu na parcele, kterou jsme koupili - na jediné jabloni, kterou jsem na půl hektaru našel. Dokumentace možná později. Z let minulých mám naroubováno pár větví, kde se mi vždy aspoň polovina roubů ujala.

Předloňské tři ujaté rouby.

V prvé řadě je třeba si z kraje roku sehnat nějaké kvalitní rouby. Já je naštípal ze starších jabloní a nově vysazených stromků, které jsem tímto zároveň prostříhal už někdy v únoru. Pak se roub seřízne a vsadí za kůru uřezané větve. Větev se celá stáhne páskou, aby rouby držely a kůra se neodchlipovala. Ve finále se otevřené rány zatřou sadařským balzámem.

Naroubováno.

Líhnutí - První várka

To se mi ozval jeden pán, že by chtěl do líhně nasadit vejce. Nu, a tak jsem mu vyhověl. Ještě ten den přivezl bodrý chlapík 24 vajíček. Dovezl mi taky jedno velké prkýnko, jedno malé, vařečku a dvě nějaké obracečky. Vejce sem hodil do líhně. No a pak, pak jsem si vzpomněl, že mi má z Čech přijít velká zásilka vajec Vlašky koroptví. No a tak se taky stalo a opakuje se stejná situace jako loni. Další líheň už ale kupovat nebudu.

Mám tedy dvě plné líhně a 23 vajec k dobru, jedno přišlo rozbité. Vajíčka by se neměly skladovat déle než 14 dnů a vždy musí být špičatým koncem dole protože v širším konci je vzduchová bublina. Do líhně jsem vybral pěkné, hlavně kulaté vejce. Říká se, že špičatější jsou kohouti. Líhně jsem rozehřál, nastavil pomocí lihového teploměru na cca 37,5 stupně a šupl do nich drobotinu. Podle vestavěného digitálního teploměru se neorientuju. Zbylých 23 vajec jsem nechal ve sklepě, při teplotě kolem 18 stupňů. Zatím na ně místo není, ale za pár dnů, při prosvětlování a vyřazování neoplozených a mrtvých embryí na ně snad ještě přijde řada.

Takto vypadá křehký balík v romantickém zátiší.

Rozbité vajíčko, naštěstí jediné.

Plato v popředí a vpravo čeká až se v líhních uvolní místo.

24 vajec vlevo už se teď nahřívá v inkubátoru.